Kostel sv.Václava

Kostel sv. Václava

Kostel sv.Václava Z původně gotického kostela z počátku 13. století zůstala po požáru v roce 1731 gotická křtitelnice a dva náhrobní kameny z 16. století. Chrámová loď je obdélná a má valenou klenbu s výseky nad barokově zprohýbanými okny. Klenba se opírá o jednoduché pilastry (sloupy vystupující v omítce s římsovými hlavicemi… Votický chrám Sv. Václava se připomíná v dekanátu vltavském již roku 1352 jako farní. Podle průzkumů jde o zdivo z doby kolem roku 1200, z nejstarší doby se zachovala jen gotická křtitelnice ze 14 stol. a dva náhrobní kameny. Křtitelnice je ze žuly tesaný, oblý, šroubovitě rýhovaný a prstencem uprostřed opásaný sloup. Na něm je kamenná miska v podobě polokoule. Chrámová loď je obdélná, má valenou klenbu s výseky nad okny, jež jsou barokně zprohýbaná. Klenbu podpírají jednoduché sloupy, z malty vystupující / pilastry s římsovými hlavicemi. K severnímu boku chrámu byla r. 1755 přistavěna kaple sv. Jana Nepomuckého, na níž navazuje Sakristie. Kapli dal vystavět hrabě Arnošt František z Vrtby a 29.4. 1755 ji vysvětil biskup Antonín Votava. Presbytář / kněžiště / je v půdorysu čtvercový, na klenbě má freskovou malbu z pol. 18 století, představující oslavu svatého Václava na nebesích. Nad presbytářem je lucernovitá věžička se zvonkem. Hlavní oltář je barokní a má pěkné vyřezané rozviliny , z nichž nahoře vynikají dva kalichovité květy s polovičkami postavami andělíčků. Bohaté a umělecky hodnotné řezby tvoří obrubu většího obrazu sv. Václava a hořejšího oválného obrazu , představujícího zavraždění sv. Ludmily. Po stranách velikého obrazu stojí sochy s. Vojtěcha a sv. Prokopa. Na brankách jsou vzácné sochy sv. Víta a sv. Josefa vytvořené významným sochařem Janem Brokofem. Oltář celým svým sestavením má představovat ,, české nebe ´´. Nad vchodem kaple sv. Jana Nepomuckého visí rozměrný obraz ,, Narození Páně ´´ z roku 1901 od Sequense, dar z roku 1901 od Fr.Kodeta. Postranní oltáře i kazatelna mají bohaté barokní řežby. V levém postranním oltáři vyniká nevšední krásou socha Bolestné Panny Marie s mrtvým Kristem na klíně. Pod kazatelnou ve zdi je náhrobek z černého mramoru. V horní polovině je dětská postava, jež představuje na podušce spící Annu Mandelinu , dcerušku rytíře Václava Skuhrovského. Druhý náhrobek patřil Kryštofu Přechovi, synáčkovi rytíře Skuhrovského. Při hlavním vchodu v podlaze je z šedivého mramoru zhotovený náhrobek faráře Jana Jetřicha Šlechty, rytíře ze Všehrd. V roce 1887 pořídilo město kruchtu nové varhany nákladem 1800 zl. Stavěl je K. Šiffner z Prahy r. 1898 daroval stavitel Emanuel Vrzal na paměť sňatku své dcery obrazy ,, křížové cesty´´. Kostelní věž bývala původně nižší a měla horní patro dřevěné, spočívalo na krakorcích a kryla je stanová střecha. Po požáru r. 1731 ji opatřila obec prozatímní prkennou střechou. Až v roce 1822 byla nahrazena šindelovou, natřenou fermeží. Roku 1894 byla věž zvýšena o jedno patro a opatřena hodinami a novou střechou. K farnímu kostelu patři i zmínka o votických farářích. Náboženské poměry se po bělohorské bitvě značně změnily. Na votickém panství se o to zasloužil hrabě Sezim z Vrtby a františkáni. V roce 1630 byl do Votic dosazen farář František Stiller a vydržel tu 32 let. Seznam Farářů Gaudencius Sádlo 1676, na celé farní osadě bylo v letech 1676 – 78 pouze 609 farníků / z toho ve městě 409/. I když se jedná jen o dospělé, můžeme si udělat představu o tom, jak byl kraj vylidněn po 30leté válce. Farářem Kostela sv. Václava Jan Jetřich 1679- 1711. Jan Izidor v letech 1711-1738 na 40 dní pak jen Václav Josef Hennet, od ledna 1739 Jan Santar a potom celá řada farářů až po dnešní dny. Věž farního kostela a spory kolem ní se datují kolem roku 1894 téhož roku se uskutečnila přestavba věže a instalace hodin, věž byl zvýšena., 40 let měl na starosti hodiny na radnici a pak na věži hodinář Řehák. Za zvonění se v tehdejší době vybíral poplatek, ve třicátých letech 20 stol. se o údržbu staral hodinář Linhart. Období, kdy hodiny šly, se střídala s opačnými. Od roku 1894 na farní věži odměřovaly městu čas a od nepaměti se nad městem nesl velebný hlas zvonů v naprosté pohodě až do doby, kdy jejich hlas přehlušila válečná vřava, kdy se rozpoutala 1. Světová válka. V roce 1916 oznámil na schůzi městské rady farář Petr Kurc, že dle sdělení vojenského úřadu bude z kostelní věže sejmut a zabaven pro válečné účely zvon sv. Václav, nic nepomohly protesty ani prosby. V roce 1918 stihl podobný osud městský zvon sv. Vojtěch. V roce 1917 bylo z kostelní a radniční věže odebráno měděné hromosvodové vedení a nahrazeno pozinkovaným. V roce 1929 byly zakoupeny tři nové zvony pod názvem sv.Václav, Ludmila, Vojtěch, které vysvětil Petr Kurc. Němci nestačili všechny rozbít, hned v květnu 1945 se do Prahy na Maniny vypravil votický kostelník Jan Pištěk. Z celé naší farnosti našel pouze dva zvony umíráček z Olbramovic a jeden ze zvonů votické farnosti sanktusové věžičky, to bylo už za faráře Jan Hoffmana. S dalším farářem Jelínkem se podařilo ušetřit na zvon nový, byl vysvěcen roku 1952 a dostal jméno sv. Vojtěch. Do věže přibyl k Sv. Barboře, která přečkala obě světové války. V r. 1998 byly ve věži farního kostela dva zvony : Vojtěch a Barbora. Pod kostelem je socha sv. Václava a blaničtí rytíři.

sv. Václav