Hubert 2026

Už tradiční svatohubertskou mši letos sloužil na pozvání votického faráře P. František Čech ze Lhotky. V kázání rozebral texty z příslušné neděle a položil otázku: K čemu jsme pozvaní?

Poukázal na to, že člověka naplňuje radostí to, co je dobré, a proto máme celý život o dobro usilovat a věřit, že po smrti nás čeká život „plnotučný“ a ještě kvalitnější.

V příběhu z evangelia čteme, s jakou pečlivostí připravil král svatební hostinu svého syna a jak moc mu záleželo na tom, aby přišel každý pozvaný. Poslal své služebníky, aby hosty přivedli, jenže ti pozvání odmítli, a tak přikázal přivést jiné hosty, zlé i dobré, aby s ním hodovali a radovali se.

Co to pro nás znamená? Jaké otázky si můžeme položit?

Tak třeba tu, zda jsme jako křesťané srozumitelní. Zda dokážeme „hostům“ vylíčit hostinu jako lákavou příležitost, jestli umíme nabídnout její „plnotučnost“.

Dále se můžeme ptát, zda se necítíme být lepší než druzí a počítáme s tím, že i ten, kterého úplně nemusíme, je pozván na hostinu stejně jako my, že jsme zahrnuti stejnou mírou milosrdenství krále.

A pokud to v našich vztazích skřípe, jestli své starosti přinášíme a svěřujeme králi a dovedeme se radovat z lepších mezilidských vztahů.

Poděkování patří oběma kněžím, Povltavským trubačům, kteří se postarali o hudební doprovod, ale i všem, kdo se podíleli na celé slavnosti jakýmikoliv přípravami, účastí na liturgii i následným úklidem kostela.